Měla jsem svátek.
Těšila jsem se na to, až bude Lola recitovat Prozradil mi kalendář. No jó, je to přeslazený mateřský doják. Celý tenhle text. Pardon. Ale nemůžu jinak.
Dárky mi byly volné, chtěla jsem to sladkobolné sevření na hrudi a zvlhlé oči.
Lola dojala už nejednoho příbuzného svým roztomilým přednesem zmíněné básničky nebo zpěvem Franta (jméno dle oslavence) má dnes narozeniny. Kdo ustál první sloku, toho při druhé dostala slova "dobré je, že jsi na světě, vidíš jak rádi máme tě".
Všechno proběhlo, muž mě obdaroval, Lola mi krásně popřála. Sice celou dobu sledovala koblihy, co ležely za mnou na stole, ale nevadí. Bylo to sladké a od srdce. Dojala jsem se přesně tak, jak jsem si to představovala.
Od Mimi jsem nic moc nečekala, stačila pusa.
Po večeři jsme s sebou flákli na gauč a nechali děti ještě chvilku plavat v hračkách na podlaze. Předchozí gratulace Lolu inspirovala k oblíbené hře. Našla papírovou tašku, narvala ji legem a chodila mi co dvě minuty přát.
Pak přišla Mimi, sedla si na okraj gauče a dělala psí kusy. Bála jsem se, aby nespadla, tak jsem se ji snažila chytit rukou za zády. Ale ona se pořád ošívala. Navíc držela tu papírovou tašku. Už jsem byla fakt nervozní, že flákne, zahudrovala jsem a najednou mi to došlo. Přestala jsem se s ní přetahovat a nechala ji, aby mi chytla ruku a neohrabaně s ní potřásla. Převzala jsem tašku a vlepila jí pusu. To jsem už nic neviděla, protože jsem bulela jak želva.
Děti jsou prostě kouzlo <3
