To se ti moc nepovedlo, mami

Vzpomínáte si, jak jste nesnášeli, když vás buzerovali a poučovali rodiče? (Zřejmě to dělají dodnes.) Vadilo vám to? Jak se tváří vševědoucně a povýšeně? Jak musí každou vaši chybu komentovat, zdůraznit, co jste podělali a co jste měli udělat jinak? Počkejte až si pořídíte děti! Když vás takhle péruje tříletý smrádě, má to mnohem větší grády.

Co si dáme k obědu? Dneska (opět) rezignuju na zdravou stravu a výživové tabulky. Bude krupice. Takže co dělat? Dát kastrolek s mlékem na plotnu a jít dělat něco úplně jiného. Jelikož mám paměť akvarijní rybičky a neudržím myšlenku dýl než 2 vteřiny, přemýšlím po chvíli, co je to za divný zvuk. Nakonec mi přeci jen dojde, že je to to mléko na plotně. Sakra!

"Mamííí, co to je?" panikaří Mimi.
"Mlíko mi uteklo z hrnce a teď se pálí," přiznávám.
"To smrdí, tady hořelo, tady hořelo!" vykřikuje Mimi.
"Nehořelo! A hlavně to nikde neříkej, že tady hořelo! To bylo jenom mlíko!" Jo, jsou celý po mně, ochotně vypráví každýmu všechno. VŠECHNO!
Mimi se jde podívat, jak teda dělám tu krupici a sakruju u toho. "To se ti moc nepovedlo. Mělas to hlídat! Myslím, že ti to zase uteče. To vaříš v tomhle hrnci? Měla sis vzít větší." Chrlí Mimi jednu větu za druhou a já jenom víc a víc žasnu, kde je všechny vzala. Chvíli váhám, jestli se smát nebo mrštit kastrolkem do dřezu a namíchat si radši mojito. Pak mi dojde, ze nemám žádné ingredience na mojito.
"Fakt se ti to moc nepovedlo," dodá Mimi se znatelným despektem. Přesto si vezme lžičku a dochází ke stolu, odkud mě popohání, kdy už to budeeee.

Po vlně motivačních výkřiků své dcery naředím tu tuhou sračku, co jsem vytvořila, dalším mlíkem a naleju to na talíře.
Dneska si na to dám aspoň půlku Mimina čokoládovýho velikonočního zajíčka!!! Cha!

Náš malej úchyláček

Nedávno jsem se bavila s jednou  maminkou, jejíž syn rád usíná tak, že má palec v puse a druhou rukou se prohrabuje v máminých vlasech. "Je to takovej náš malej úchyláček," prohlásila o něm maminka láskyplnně. Musím říct, že to nebylo poprvé, co jsem slyšela o tom extrémní zájmu dítěte o matčiny vlasy. Je jasný, že ten krátkovlasou manželku mít nebude.

Spoustu dětí má nějakou tu zálibu, kterou se uklidňuje, zejména před spaním. Třeba kamarádčina dcerka si lízala ruku. Jen tak zlehýnka. Taková drobnost. A vystačí si sama.

Znám několik dětí, které se šimrají dečkou na nose. Nebo cucají rožek látkové plíny.

U nás to začalo nevinně. Mimi, neplakej, jsme pořád poblíž, tady máš moje nošené triko, abys cítila mou vůni (to jsme dávali i Lole, bez následků).
Takže krom toho, že si Mimi cucá prsty (dudlík na výměnu odmítla), tak taky miluje nošený věci. Nejenom moje.

Přijde s pláčem, že ji Lola bouchla panenkou. A nežádá satisfakci, ale "něco na mazlení". Nakonec sbalí Zbyškovo včerejší tričko a odchází spokojeně pryč. Té bude muset chlap jednou hlavně vonět.

Taky máte doma malého úchyláčka?

Biatlon

Zbyšek miluje biatlon. Závodili chlapi, tak jsem si říkala, že se kouknu na ty prdelky v legínách. Napřed jsem se trošku nudila, tak jsem začala sjíždět FB a Instáč, což byla chyba. V závodě jsem se totiž po chvíli úplně ztratila. Jedni se už váleli v cíli a jiní teprve vyráželi ze startu. Nechápu, že se jim chtělo, když bylo jasný, že první už nedoběhnou.
Pak se najednou všechno zdramatizovalo. Po trati zřejmě běhalo stádo ovcí nebo co. Ten kreténskej komentátor na ně pořád volal bé bé, jako by ho snad mohly slyšet. (Nejsem debil, vím, že to komentuje ze studia.) Pak se v tom ztratil asi i on, protože každou chvíli se něčemu hrozně divil. Furt opakoval jako fakt, jako fakt.
Vrcholem všeho bylo, že vítězem vyhlásili jakýhosi francouzskýho zloděje (prej furt krad), kterej si to do cíle přihasil někdy v půlce. (To maj zaplacený, fuj!)
Tak to bylo naposledy, co jsem se dívala! Byla jsem tak vystresovaná, že jsem sežrala tabulku čokolády. Z tohohle sportu nezhubnu...

Vánoční dárky

Ať už to máte doma nastavený jakkoliv, většinou všichni chceme o Vánocích druhého dárkem hlavně potěšit.

Zbyšek je fakt skvělej, protože se snaží. A tentokrát se mu dárky podařily skvěle. Dostala jsem krom jiného nový mobil. Jelikož si nepotrpím na značky (já vím, jsem fakt divná) a rozjedený jablko mě nechává absolutně chladnou (ano, megadivná), nemusel za něj zaplatit tolik, co platíme za hypošku. I tak je to pro mě dárek drahý. A ty já neumím moc přijímat. Radost mi ale udělal velikou. To snad bylo vidět. Zbyšek byl rád, že mě potěšil. Mise splněna.

 

Včera jsme byli v obchodě a KONEČNĚ jsme koupili nové odpadkové koše do koupelny a na záchod. Dohromady za stopadesát korun. Nechápu, že jsme je nekoupili dávno.

 

"Zbyšku, já jsem tak šťastná, že máme ty nový koše!" vykřikovala jsem nadšeně.

"Jo, já vím," zabručel Zbyšek. "A nejlepší vánoční dárek bylo to, že jsem vyměnil žárovku nad varnou deskou, že. Žárovka a koše, to jsem mohl na Vánoce dost ušetřit!"

Nooo, to světlo mi dělá radost každý den. Jsem fakt fakt fakt šťastná, že ho vyměnil. Ale mobil kvůli tomu vracet nebudu :D