Rodičovská proměna

Když se Vám narodí dítě, změní vás to. Někoho víc, někoho míň, někoho tak a jiného jinak. Ale něco se stane. Musí se něco stát. Je to taky závislé na stylu života, na tom, jaké si to uděláte a na hlídacích a finančních možnostech. Občas nastanou situace, kdy si tu změnu uvědomíte výrazněji než jindy.

A: O víkendu u nás byla moje mamka, tak nám hlídala.
B: Fakt? Ty bláho, super! A co jste dělali?
A: Poslali jsme mamku s holkama ven..
B: A? Nenapínej!
A: ...a SPALI JSME PŘES DEN!

(Variací na tohle je:
A: O víkendu vzal muž děti na hoďku ven.
B: Super! Cos stihla?
A: Celou koupelnu, všude vysát a vytřít a převlíknout peřiny!)


Zbyšek: Uděláme si romantickou procházku večerní Prahou, když máme hlídání.
Já: Jé, super!
.....
Z: Krásný výhled.
J: Ta světla, ta atmosféra, ten svařák. To je romantika.
Z: Dívej, támhle je mlýnské kolo.
J: Tý jo, sem musíme vzít děti, aby to viděly. To je paráda!
Z: Mimi je na to ještě malá, ale Lolu by to už mohlo zajímat.
J: Tak jsem pak za půjdeme zase znova, až Mimi povyroste.
....
J: Tady je plavební komora.
Z: Musíme sem vzít jsem holky, až budou větší.
....
Z: Labutě, ty by se Lole líbily. Už jsme dlouho nebyli krmit kachny a labutě. Co asi dělají holky.
J: Snad usnuly brzo.
....
Z: Ta klobása je výborná, nemáš v kapse ještě ubrousek?
J: Počkej, pomáda, dudlík, moje rukavice, Loliny rukavice, kamínek, kaštan, jo, papírové kapesníky!
....
Z: Bude jedenáct, měli bychom pomalu vyrazit domů.
J: Máš pravdu. Snad nebudou holky ráno vstávat brzo. Už se na ně těším. Uděláme si ráno vafle?


Scénka víkendových rán snad ve všech rodinách s malými dětmi:
7:30:00 Manželé v posteli: Pomazli mě, než se holky vzbudí. - Tak pojď blíž.
7:30:10 Celá rodina v posteli: Nesedej mi na hlavu a pojď obejmout maminku, Lolo. - Mimi, řekni táta. - Mami, vstávej, já mám hlad. - Tatínku, pojď se se mnou dívat na pohádku. - Táta, uváááááá.


Pondělí ráno:
Já: Obejmi mě ještě.
Zbyšek: Tak rychle, už jedu do práce pozdě. Pusu, dobrý, mějte se, pa.
Lola: Tatínku, pomazli mě. (Hup do náruče).
Zbyšek: Hezký den, Zlatíčko. Už musím jet.
Lola: Hmm. (Hlavu položí na druhé rameno a obejme tatínka pevněji)
Zbyškovi zvlhnou oči a beze spěchu Lolu objímá, dokud ho nepustí neběží si hrát.


Jsou dny, kdy by se člověk nechal dobrovolně zavřít do blázince, aby měl chvíli klid. Ale pak se jen tak zastaví. Kvůli tomu zvláštnímu okamžiku. Zamlží se mu pohled, sevře krk, ústa roztáhnou do úsměvu sama od sebe a hruď zalije ten hřejivý pocit. V tu chvíli víte, že mít dítě je kouzlo. Něco nenahraditelného. Něco, čemu se nevyrovná nic z toho, co jste zažili předtím.

Jak se přinutit k úklidu

Máte rádi pořádek? Já ano.
Máte rádi úklid? Já ne.
Moc bych si přála patřit mezi ty, pro které je úklid relax, radost, zábava nebo způsob odreagování od starostí. Když to doma nemáte jako ze škatulky, lidi si myslí, že vám to nevadí a máte svůj binec rádi. Nemusí to tak být. Já bych tu ráda měla naklizeno. Ale nejsem příliš odhodlaná. Nechávám si své snahy o uklizený dům sabotovat dětmi, manželem i sama sebou. Mám doma množství zbytečných krámů a spousta věcí nemá své pevné, opravdu pevné místo (nejlépe zajištěné vteřinovým lepidlem).
Často mám problém přinutit se k důkladnějšímu úklidu. Většinou slouží jako dobrá motivace očekávaná návštěva. Ideálně pokud se třeba měsíc posouvá z víkendu na víkend. To pak máme doma krásně :)
Někdy se poštěstí a chytne mě uklízecí nálada a vysmejčím všechny rohy, přeberu krabice, roztřídím dopisy. Hlavní je chytit tempo, pak už to jde samo. Ale jindy to prostě nejde. Upřímně, kdo z vás rád leští dvířka od linky, myje okna nebo vytírá za pračkou?
Víte, že byste to měli udělat, ale rozhodně ne dnes, že.
Existují způsoby, které jsou poněkud drastické, mnohdy však velmi účinné. Jsou to okamžiky, které vás nečekaně přinutí chopit se hadru a rychle začít bez ohledu na to, jestli běží váš oblíbený seriál nebo máte jídlo na stole.
Jeden soused se postaral o důkladný předvánoční úklid, když při montáži podlahových lišt, navrtal vodovodní trubku (prokleté plastové trubky).
Já jsem doháněla zanedbaný úklid, když jsem se pokoušela protřepat kelímek husté zakysané smetany. Zapomněla jsem, že jsem z ní už trošku použila, je tudíž otevřená. Díky tomu, že jsem při protřepávání chtěla být opravdu důkladná, zasáhla smetana úplně všechny skříňky v kuchyni, do jedné. A měla jsem také hezkou příležitost vybrat si na sebe něco lepšího, než co jsem si oblékla původně.
A pokud chcete nějaký lepší odvaz, můžete se domluvit se sousedkou, že si dáte skleničku, až děti usnou. Pak je nutné, aby sousedka donesla teplou Bohemku a vy jste ji začali naivně a jen tak mimochodem otvírat cestou po kuchyni pro skleničky (uznávám, že to byla chyba, ale roky otvírá šáňo Zbyšek, nikdy mu nebouchne, tak jsem ztratila obezřetnost, no). A až vám nečekaně vyletí špunt pod rukama a budete se snažit zastavit sekt tím nejhorším způsobem, takže bude stříkat všude kolem, začněte se zmateně otáčet po celé kuchyni, popojděte krok sem, krok tam, abyste měli jistotu, že sladký gejzír zasáhne nejen strop a stěny, ale i všechny skříňky, okno se žaluziemi (jupí) a váš zázrakem nezraněný obličej. Pozitivní je šance, že na generální úklid nebudete sami a utěrky se chopí i zmíněná sousedka a váš šokovaný manžel přilákaný tou ránou.

Dárek k svátku

Lola: Já mám dneska narozeniny.
Máma: Ne, Lolo, nemáš dneska narozeniny. Ale brzo budeš mít svátek. Co by sis přála k svátku?
Lola: No dárky!
Máma: A co za dárky by sis přála?
Lola: Načarovat penízky!
Máma: Hm, tak to bych si přála taky!

A co si přejete vy? :)