Snídaně

Ohledně snídaní bývám dost bez fantazie. Dneska jsem rezignovala na cokoliv zdravého (i když teda Lola měla banán). A máme chleba, super!
"Lolo, chceš chleba?"
Lola: "Ne."
Já: "S marmeládou."
Lola: "Jo!" 
Připravuju to a Lola: "Co to děláš?"
Já: "Mažu ti na ten chleba máslo."
Lola vezme do ruky sklenici stojící opodál a říká: "Tohle je marmeláda. Já ji kousek posunu. Na mamko, vem si ji."
Vtiskne mi ji do ruky, jen abych na ni náááádohou nezapomněla. Emotikona grin
Už tlačí do hlavy. Snad ji zase nebude bolet břicho. Celý týden si u jídla stěžuje, že ji bolí bříško.
Ale dneska se mamka hluboce zamyslela a dítě maličko odsunula od stolu. Hned je to lepší. Emotikona grin
I Lola je spokojená. Pochutnává si jako u babičky. A prej to mám výtečné! Emotikona grin

Děti nás učí

Ano, nejen my učíme děti, ale i ony nás. V minulém příspěvku jsem psala o tom, že nás děti učí přemýšlet o věcech jinak. To není všechno. Děti nás učí například dobrému vkusu. Klidně Vám během pár minut přestěhují celý obývák:

Zbyšek: Nech toho, ten stůl bude tady.

Lola: Nééééé. 

Zbyšek: Nech ten stůl být, bude tady.

Lola: Né, to je hnusný.

Slavnostní příležitost jako třeba Silvestr? Děti nás učí vystoupit taky jednou ze svých chlebíčků, sýrů, oliv a vína a zavzpomínat na to, jak obyčejně dobrý je piškot nebo krupicová kaše. A když si trváte na svém, ochutnají to vaše. Nebudou ale diplomaticky mlžit o kvalitách Vámi připraveného občerstvení, řeknou vám zcela upřímně "to je nechutný." Můžete se uklidňovat, že chtěli říct "to mi nechutná" jak chcete, ony  mají jasno. Ble. A svůj názor podtrhnou tím, že rozžvýkané sousto plivnou na koberec nebo nové kalhoty ;)