Lola přichází na to, jak jsou slova mocná a jak se jimi dají lidé manipulovat.
Takové vyznání lásky od dvouletého dítěte každého chytne za srdce. Potom slova "dáš mi korunky do pokladničky? Plosíííím." nezní drze ani somrácky.
Žadonění samo o sobě je disciplína, ve které Lola vyniká. Nahodí smutná očka kolouška, sepne ručičky a začne žalostně prosit. Napřed se sladkým úsměvem, pak nastoupí klepání bradičkou a pokud v určitém čase nedosáhne kýženého efektu, zalije oči slzičkami, chvíli je nechá působit a potom sklopí hlavu a svěsí ramena na znamení rezignace a totálního neštěstí. To je okamžik, který neustojí ani některé silnější povahy. Poražený jedinec je v okamžiku splnění prosby odměněn sladkým úsměvem plným nadšení a radosti. Popřípadě objetím a pusinkami.
Děti se prý vyznačují přehnanou upřímností. Tomu odmítám věřit. Prostě testují své komunikační schopnosti a slova, která zaslechli a potřebují vyzkoušet jejích užití a účinek. A baví se tím. Někdy v tom ale tu upřímnost rádi vidíme. Lola si například zajistila sympatie minimálně na rok dopředu u své těhotné tetičky, když se přitulila, pohladila jí ňadra a prohlásila: "Ty máš tak plná prsa, můžu si na ně lehnout?" Kdyby teta mohla, zahrnula by Lolu v tu chvíli gumovými medvídky. To prostě potěší.
Lola to ale umí i naopak. Zrovna na oblast hrudníku má speciální slovní spojení, jehož výstižnosti se těžko vzdoruje: "dlouhá prsa". To nechce slyšet nikdo.
Když se mě po setkání s těhotnou tetou Lola pořád dokola ptala, co mám v bříšku, začala jsem mít paranoidní pocit, že tam mám nádor. Říká se přece, že děti vidí a cítí zvláštní věci. Možná bych se měla nechat vyšetřit. Pro jistotu. Nakonec jsem se přestala tvářit, že nevím která bije a upřímně jsem si přiznala, že jsem prostě vyžraná. "Měkká" jak taktně říkají děti. Lole jsem na rovinu řekla, že mám v břiše sádlo. Bylo to trochu ponižující. Neměla by se mi posmívat, když mě pořád nutí kupovat čokošku.
Už jsem psala o tom, že v lichocení mamince je důležitý trénink (a vzor v taťkovi). Nesmí se ale zapomínat ani na tatínka. Občas je výsledek trochu jiný, než rodič očekává, ale i to se počítá. Nevlastní synovec dělal výborné PR svému otci. Na potkání říkal: "Znáš mého tatínka? Můj tatínek se jmenuje Milan, je moc vysoký a má velikého pindíka. Vidělas ho?"
Je to velmi dobrá seznamovací a balící hláška při shánění nové maminky. Zaujme, no ne :D
