Neboj, babi

Znáte ten vtip, jak prase letí kolem jabloně. Na větvi tam sedí kráva. Prase se jí zeptá, kolik je hodin, ona vytáhne teploměr a řekne úterý?

Tak takhle si občas připadám při rozhovoru s Lolou. Právě přišla ke gauči, táhla deku a tvrdila, že si musí zdřímnout. Když jsem se jí zeptala, proč je nahá, odpověděla mi: "Protože mám hlad."

Komunikace s ní je teď náročná. Ale nachází se právě v tom období, kdy každé slovo je dobrá hláška a člověk se dost nasměje. Navíc přidává patřičnou intonaci a grimasy. Zejména utěšování jí jde velice dobře. 

Babička z tatínkovy strany na ni pořád zkouší nějaké fígle ze školky (učí předškoláky). Marně jí vysvětlujeme, že na ni nic takového neplatí. Nemá chuť soutěžit, je jí ukradené, jestli jí babička sní půl oběda nebo nevěří, že něco dokáže. V neděli Lole řekla: "Když nesníš tu třetí lžičku svíčkové, budu moc smutná." Lola ji velmi zúčastněně pohladila po ruce a procítěně pronesla: "Neboj babi, z toho se vyspíš."