Postavička jak lusk

Možná to znáte. Je horký letní víkend a vy se pro jednou válíte u bazénu. Slamák, knížka, pohoda. Sice mezi odstavci lovíte děti z vody, podáváte pití, vymetáte písek z očí a omýváte ho z kousků papriky, ale pořád se tváříte, že máte letní idylku. Sluníte se. V plavkách. Výjimečně se v nich cítíte dobře. Možná to bude tou otravou jídlem, kterou jste prodělala před pár dny. Pořád to není na přehlídkové molo Victoria´s secret, ale i tak se vcelku spokojeně prohlížíte v odrazu dveří na terasu. Klidně v plavkách jdete před dům vynést odpadky do popelnice. Dokonce se rozhodnete, že využijete poslední žhavé sluneční paprsky a opálíte si své bělostné bříško, takže si vyhrnete tankiny (to jsou ty plavky jako tílko) až pod prsa. Jo, chtělo by to cvičit, ale oblečená dobrý. V kraťáskách a upnutém tílku jdete do obchodu a ještě si užíváte pohledy a pohvízdnutí.

A pak se v pondělí vzbudíte, sednete si ke stolu a přijde vaše roční dítě, začne vás prstem šťouchat do břicha a žvatlat něco tou svou řečí. Nakonec vás štípne do vašeho špíčku a povídá se vám přímo do očí.

Zpátky na zem, matko! Je na mě pěkně přísná. Asi bych si teď neměla spravovat náladu čokoládou, co...

Silné okamžiky

Jsou chvíle, kdy vás vaše dítě totálně dostane.

Třeba když se na vás vrhne, pevně vás objeme a řekne: "Mám tě moc ráda!"

A nebo když složí hlavu do dlaní a perfektně ironickým a otráveným tónem pronese: "Ty mě fakt bavíš!"

Sušenky

"Mami, já cítím sušenky!"
"Já ne."
"Tak si je upečeme!"
Souhlasím. Vytlačujeme oslíky, prasátka a kuřátka. Poslední kousek těsta nechávám Loliné tvorbě: "Z toho zbytku si můžeš vyrobit, co chceš."
"Třeba kuřátko?"
"Klidně, dělej si s tím co chceš."
Sundám z plechu první várku a jdu pro Lolin výrobek. "Kde to máš? Kde je to těsto?"
"Snědla jsem ho. Říkalas, že s ním můžu dělat to chci, tak jsem ho ochutnala,"
Musím si fakt hlídat, co říkám...

Krásný všední den

To je dneska krásný den! Venku se mění teplota podle toho, jestli slunce svítí nebo je za mrakem, asi o deset stupňů. Když se vydáte na procházku s dětmi, budete je zřejmě co minutu oblékat a svlékat. Proto jsme po obědě radši zůstaly doma. Mimi se marně pokoušela o spánek a Lola chtěla koukat na pohádku.
"Jakou chceš? Madagskar, Kráska a zvíře, Kung fu panda slaví svátky...?"
"Slaví svátky!" vykřikne Lola nadšeně.
"Kung fu pandu?" zeptám se pitomě.
"Ne, nechci Kung fu pandu! Já chci Slaví svátky!"
"Ale to se jmenuje Kung fu panda slaví svátky."
"Já nechci Kung fu pandu! Já chci Slaví svátky!"
Vzdávám to, souhlasím a pouštím. Nenačetlo se to, takže kávu si v klidu nevypiju. Lola si hraje s panenkou, že odjíždí do dáli na balíku (sbalená cestovní postýlka), připoutaná popruhem obalu.
"Mami, pojeď s námi."
"Né, já nikam nejedu." bojkotuju její hru.
"Ale my odjíždíme, tak proč blečíš! My odjíždíme s panenkou, čau!" Jako bych slyšela sebe a Zbyška...
"Fajn, jeďte."
Neodjely.
Chtějí skládat puzzle. Tak jdeme na to. Skládáme, skládáme, Mimi vzdává pokusy o spánek, tak ji přináším.
Končím puzzle a jdu vařit. Holky se nudí, tak si našly svou zábavu. Lola straší Mimi šíleným řevem, který Mimi kopíruje. Každé třetí dvojzařvání prokládám já svým jekotem "Tichooooo!"
Zavírám radši dveře na terasu a rozháním je. Mimi dostane jídlo a Lole plním přání - podám jí plastelínu.
Božské ticho.
Asi deset vteřin.
Jdu se podívat, co se děje. Mimi se snaží dostat k Lole na židli a ječí, protože jí to nejde. Lola piští, protože Mimi ohrožuje jejího ježka z plastelíny a puzzlíků, které jsem, já kráva, neuklidila...

A pak proč matky na mateřské chlastají...