Krásný všední den

To je dneska krásný den! Venku se mění teplota podle toho, jestli slunce svítí nebo je za mrakem, asi o deset stupňů. Když se vydáte na procházku s dětmi, budete je zřejmě co minutu oblékat a svlékat. Proto jsme po obědě radši zůstaly doma. Mimi se marně pokoušela o spánek a Lola chtěla koukat na pohádku.
"Jakou chceš? Madagskar, Kráska a zvíře, Kung fu panda slaví svátky...?"
"Slaví svátky!" vykřikne Lola nadšeně.
"Kung fu pandu?" zeptám se pitomě.
"Ne, nechci Kung fu pandu! Já chci Slaví svátky!"
"Ale to se jmenuje Kung fu panda slaví svátky."
"Já nechci Kung fu pandu! Já chci Slaví svátky!"
Vzdávám to, souhlasím a pouštím. Nenačetlo se to, takže kávu si v klidu nevypiju. Lola si hraje s panenkou, že odjíždí do dáli na balíku (sbalená cestovní postýlka), připoutaná popruhem obalu.
"Mami, pojeď s námi."
"Né, já nikam nejedu." bojkotuju její hru.
"Ale my odjíždíme, tak proč blečíš! My odjíždíme s panenkou, čau!" Jako bych slyšela sebe a Zbyška...
"Fajn, jeďte."
Neodjely.
Chtějí skládat puzzle. Tak jdeme na to. Skládáme, skládáme, Mimi vzdává pokusy o spánek, tak ji přináším.
Končím puzzle a jdu vařit. Holky se nudí, tak si našly svou zábavu. Lola straší Mimi šíleným řevem, který Mimi kopíruje. Každé třetí dvojzařvání prokládám já svým jekotem "Tichooooo!"
Zavírám radši dveře na terasu a rozháním je. Mimi dostane jídlo a Lole plním přání - podám jí plastelínu.
Božské ticho.
Asi deset vteřin.
Jdu se podívat, co se děje. Mimi se snaží dostat k Lole na židli a ječí, protože jí to nejde. Lola piští, protože Mimi ohrožuje jejího ježka z plastelíny a puzzlíků, které jsem, já kráva, neuklidila...

A pak proč matky na mateřské chlastají...