Nedávno jsem se bavila s jednou maminkou, jejíž syn rád usíná tak, že má palec v puse a druhou rukou se prohrabuje v máminých vlasech. "Je to takovej náš malej úchyláček," prohlásila o něm maminka láskyplnně. Musím říct, že to nebylo poprvé, co jsem slyšela o tom extrémní zájmu dítěte o matčiny vlasy. Je jasný, že ten krátkovlasou manželku mít nebude.
Spoustu dětí má nějakou tu zálibu, kterou se uklidňuje, zejména před spaním. Třeba kamarádčina dcerka si lízala ruku. Jen tak zlehýnka. Taková drobnost. A vystačí si sama.
Znám několik dětí, které se šimrají dečkou na nose. Nebo cucají rožek látkové plíny.
U nás to začalo nevinně. Mimi, neplakej, jsme pořád poblíž, tady máš moje nošené triko, abys cítila mou vůni (to jsme dávali i Lole, bez následků).
Takže krom toho, že si Mimi cucá prsty (dudlík na výměnu odmítla), tak taky miluje nošený věci. Nejenom moje.
Přijde s pláčem, že ji Lola bouchla panenkou. A nežádá satisfakci, ale "něco na mazlení". Nakonec sbalí Zbyškovo včerejší tričko a odchází spokojeně pryč. Té bude muset chlap jednou hlavně vonět.
Taky máte doma malého úchyláčka?
Žádné komentáře:
Okomentovat