Dáš si kapsičku?

Ovocné kapsičky jsou mor!

Taková kapsička s ovocnou přesnídávkou (samozřejmě 100% ovoce a nepřislazovaná, že) je parádní v tom, že se dítě jaksi nasvačí samo. Nevýhoda je v tom, že dítě přibližně kolem jednoho roku slupne klidně dvě na posezení. A jelikož se cena kapsičky pohybuje mezi 15 a 30 korunami, není to úplně levná sranda. Kapsička je ale super na cesty a hašení situací, kdy není úplně čas na to, chystat dítěti pohoštění o pěti chodech. 

Jasně, doma jí můžu dát přesnídávku, ale děti stejně jako dospělí mají prostě své oblíbené věci a postupy. A většinou si nenechají od nikoho nic diktovat. Přesnídávka se jí lžičkou a je to pomalý a pracný a vůbec, na to ti prostě prdím, matko!

Jelikož jsem zlá, zlá, zlá a nechci svému nebohému dítěti dopřávat pravidelné dávky cukru, naučili se babičky a tetičky místo sladkostí vozit Lole kapsičky. Narozdíl od Kinder čokoládek nejsou tyto zabaveny, Lola si může dát do nosu a já jsem spokojená. 

Problém ale je v tom, že jedna nikdy nestačí :)

Lola: "Dáš si kasišku?" (= Dám si kapsičku.) Dostala krabici od babičky k narozkám a moc dobře to ví. Najednou se nám docela hodí, že špajzka je tak plná krámů, že se pro všechno nahýbáme od dveří. Lola už si totiž dveře otevře (ano, je to naprostý konec a zkáza, už není překážek). Takže obyčejné maminčino NE nějak pro ni ztrácí význam v mnoha situacích.
Já: "Už je prázdná. Dej si přesnídávku. To je stejný, akorát jiná příchuť" (Výborná domácí jablečno-mrkvová!)
Lola: "Ne, dáš si kasišku."
Já: "Proč ne? Není dobrá?" (Zcela špatně položená otázka, jasná začátečnická chyba!)
Lola: "Ano, není dobá. Pešidávku nechci."
OK. Vezmu stříkačku (z lékárny, ne z parku, doporučuju bez jehly) pomocí které přemístím přesnídávku ze sklenice do prázdné kapsičky.
Lola: "Co to děláš?"
Já: "Kapsičku. Vem si. Je dobrá?"
Lola: "Dobá!" A do pěti vteřin je přesnídávka v bříšku Emotikona wink

Musím konečně pořídit ty opakovaně použitelné plnící kapsičky.