Taková hláška člověka rozhodně neuklidní pocitem, že se tedy nachází v situaci, která není ani zdaleka tak nasírací, jak se zdá. Nikdo nechce slyšet "Počkej, bude hůř!" Jenom to otráví.
Jsou děti, které své rodiče na pubertu průběžně připravují (některé víc než jiné). Aby pak nebyli v šoku, jak dokáže jejich zlatíčko být vzdorovité a nesouhlasí prakticky se vším, co řeknou. Noc není černá, obloha není modrá, tráva není zelená, každopádně sousedovic je zelenější a rodiče za plotem rozhodně víc cool než vy. Nechci pusu, neobjímej mě, neříkej mi medvídku, mám jméno!
Pozoruji, že Lola patří mezi tyto ohleduplné děti. Když má náladu budoucnosti, slyším jen: "Nejsem hodná! Nejsem špinavá! Není to krásné! Není to zbytečné! Na zeď se maluje! Nejí se u stolu! Dej mi to!" A její nejoblíbenější: "To neříkej!!!" Dokáže dát slovům patřičný důraz a z jejích očí doslova srší blesky.
K takovému tréninku mě, jako rodiče, dochází i v situacích zcela neočekávaných. Jako třeba před chvílí. Já jsem se rozplývala: "Vy jste moje lásky. Ještěže vás mám."Lola mě podrážděně setřela: "Já jsem Lolinka! A TY MĚ NEMÁŠ!"
Žádné komentáře:
Okomentovat