Úterý

Miluju úterý! V úterý je den vždycky delší. Jako čas navíc. Ráno vstávám brzo a svižně. Žádné zbytečné povalování, díky kterému zíváte ještě v jedenáct. Ale pěkně šup, ven z postele, s nadšením zahájit den tři a půl kilometrovou procházkou s dvanáctikilovou zátěží. To bude kondička! Pak sprcha, snídaně, kafíčko, pohoda. To je ráno jak má být. Kdybych měla smoothie maker, zdžusuju si špenát, klíčky a kýbl ovoce. Škoda. Pak zase nahodím zátěž a dotáhnu to na pět kilometrů chůze. Ať to stojí za to. Miluju úterý!

Nesnáším úterý! V úterý totiž Zbyšek jezdí do práce brzo a já musím vést Lolu do školky. Takže vstávám už v půl sedmé. Z ranní hygieny dám akorát zuby, na výživné krémy kašlu. Dloooouze budím Lolu, kterou není možné večer zahnat do postele a ještě nemožnější je ji pak ráno dostat ven. Udělám jí snídani a jdu se nasoukat do nějakého oblečení. Šla bych v pyžamu, ale není dost reprezentativní. Možná v létě. Udělám mléko pro Mimi a jdu ji vzbudit (to je fakt hřích, budit ráno děti!). Snažím se přemluvit Lolu, aby se převlékla z pyžama. Obleču Mimi a pak vztekle obleču Lolu. Vyrazíme ke školce. Je to skoro kilometr. Abych se nemusela s kočárem brodit sněhem a ledovkou, beru Mimi do nosítka. Sice jsme vstaly s předstihem a Lolu ženu, ale stejně přicházíme na poslední chvíli. Předám Lolu a vydám se na cestu zpět. Nemám ráda brzké vstávání, a když nejsem vyspaná, nefunguju. Takže k domovu se unaveně vleču. Je to do kopečka a poslední třetinu cesty už myslím jen na horkou sprchu, snídani a kávičku. Kousek od domu potkám paní, která mě mile upozorní, že Mimi nemá botu. Do háje! (V duchu jsem mnohem sprostší.) Otočka. Jdu, rozhlížím se, hledám, nadávám. Debilní botička leží až před školkou! Samozřejmě! Mimi má nohu zmrzlou, ale zahřát si ji nenechá. Je protivná a sundává si rukavičky. A pak řve, že její zima na ruce. Pěkně se pronese, má už dvanáct kilo. Vytočená se ploužím k domovu. Bolí mě nohy, záda, kyčle, ramena, mám hlad a chce se mi spát.  Domů sotva dolezu. Svléknu dítě a sebe. Mimi si chvíli hraje a já si dám rychlou sprchu. Při snídani se po mně Mimi válí a tahá mě k hračkám. Při kávě mezi legem myslím na to, že za chvíli se musíme oblíknout a vyrazit pro Lolu do školky...
Dneska dám se zátěží přes pět kilometrů. Do večera nemůžu vydržet. Nesnáším úterý!