Děti jsou stvoření překvapující, plná protichůdných prvků chování. Jak ostatně ví každý rodič. Jednou cítíte absolutní souznění (Hezká maminka, to sluší!) a jindy si absolutně nerozumíte a vůbec nechápete, co po Vás dítě vlastně chce.
V sobotu mě Lola šokovala, když jsme večer grilovali, ona mi seděla na klíně a povídá: "Vidíš? To je hvězda. Vidíš? Další hvězda. Dosáhnu, dosáhnu!"
Už tak malé dítě se snaží dotknout se hvězd. Vypadalo to na hlubokou filozofickou debatu o této lidské touze a o její nenaplnitelnosti. I přes menší jazykovou bariéru jsme si pokecaly na úrovni. :)
Kdežto dneska sleduje Mickeyho klubík a najednou říká: "Přepnout!"
"Ty to chceš přepnout? A co tam chceš pustit?" ptám se.
"Mickeyho," na to Lola.
Nechápu. "Ale vždyť Mickeyho tam máš, tak se koukej."
"Nééé, přepnout!" trvá na svém Lola.
"Mám Mickeyho vypnout a pustit něco jiného? Nebo chceš jiný díl?" zkouším to opět jako absolutně nechápavá matka, která je evidentně úplně out.
"Koukat na Mickeyho. Přepnout!"
Asi jsem fakt mimo. Nechávám bez reakce a ztrácím zájem o tento rozhovor. Lola toho má evidentně taky plné zuby. Otráveně vstává a přepíná si obraz na černobílý. Asi bude intelektuálka se zálibou v černobílých filmech, nejlépe s titulky.
No potěš koště... to bude puberta...
Žádné komentáře:
Okomentovat