Jedeme autem. Celá rodinka. Taťka byl trochu vytočený (výjimečně to nebyla vina moje ani holek) a bylo to znát na jeho jízdě. Najednou to začal hnát brzda, plyn. Sice se smál, ale hned jsem ho začala krotit: "Taťko, proč to děláš? Vezeš rodinu, jeď s námi opatrně. Lolinko, řekni nedělej to, taťko!"
Lola: "Nedělej to, taťko!"
Jsem spokojená, že Lola mě podpořila. Taťka se znova usmál, protože ho bavilo mě dráždit, a řízl zatáčku.
Já: "Jeď opatrně. Lolo, řekni taťkovi opatrně."
Lola zopakovala můj káravý tón: "Opatrně!"
A hned na to nadšeným rozesmátým hláskem zvolala: "Ještě!"
Neubránili jsme se výbuchu smíchu.
Na co se namáhám. Je to dcera svého otce a já jsem jako nudná matka v menšině :)
Žádné komentáře:
Okomentovat