Ano, kvůli dětem, jejich výchově a péči o ně jsem přečetla několik knih. Spíš rozčetla, málokterou jsem dojela až do konce, ale na tom až tak nezáleží. Ano, myslete si, že jsem pako. Postarat se o dítě umí i negramotná socka, tak na co číst. Ale každý rodič chce pro své dítě to nejlepší a snaží se udělat maximum. A každý to dělá jinak. Těžko někomu něco vyčítat, jeho přístup je dán jeho životem.
Prostě jsem něco četla (ráda bych toho četla víc, ale nějak to nedávám). Neříkám, že se vším řídím, vždy se ovládám a všechno dělám správně. To rozhodně ne
Emotikona smile
Ale četbou těchto knížek jsem se překvapivě dozvěděla spoustu věcí i o svém životě a pochopila množství svých pocitů, své reakce a chování.
Myslím, že důležitou věcí je nebagatelizovat dětské pocity. A "nebrat" je dítěti. Doma už se mi smějou a z věty "prožij si svou emoci" se stala omletá hláška.
Ale uvědomila jsem si, že to platí i pro dospělé. Občas jsem jsem z něčeho smutná a nestojím o chabou útěchu. Chci si prostě chvilku stěžovat a třeba poplakat. Prožít si to a nechat to plavat. A někdy jsem naštvaná a chci být prostě chvíli vzteklá, nadávat, upustit páru a pak být zase v klidu. Ale někdy mě moje děti nenechají prožít si svou emoci.
Vytáčí mě už od rána, jsem otrávená a zpruzelá. Mimi pořád pláče, nemůže zabrat a Lola dělá psí kusy a do toho si vymrčuje. Nakonec Miimi zabere, jupí. Ale Lola se rozhodne, že musí jít za sestřičkou, paráda. Nezavřela jsem branku, takže už je nahoře a dělá takový kravál, až se Mimi vzbudí. Jdu tam, vytočená do běla, že ji zase vzbudila. Lola se prosmýkne mezi dveřmi do pokoje a volá: "Podívej, Maijanka, podívej?" a začne Mimi hladit po ruce a zpívat Marijánko, Marijánko, Marijánko má, zavaž mi šáteček na uzly dva.
Chci být protivná, protože jsem vzteklá. Fakt chci. Ale copak můžu, když jsou tak sladký... Ach jo... Miluju je nejvíc!!!
Emotikona heart
Žádné komentáře:
Okomentovat